Knižní útočiště elfího poutníka

Svět plný fantazie, příběhů a knih…

Meme: „Věty mého srdce“ Leden 16, 2012

Filed under: Věty mého srdce — Ettelëa Dragons @ 8:13 pm

 

Už před nějakou dobou jsem mluvila o svém vlastním meme. A teď je tady. Je jen na vás, jestli se taky budete chtít zapojit…

 

O co jde: Už dlouho jsem chtěla udělat nějaké svoje vlastní meme, ale netušila jsem, jaké, aby mělo alespoň trošku smysl. Až před nějakou dobou mě napadlo, proč neudělat meme, kde bychom předváděli své oblíbené knižní věty „věty mého srdce“. Netuším, jestli už náhodou takové meme není, pokud ano, omlouvám se.

 

Úkolem tedy bude: Každé pondělí zveřejnit jednu větu nebo několik vět (či dokonce celý odstavec, to záleží na každém), které vás nějakým způsobem oslovily, zaujaly, zkrátka takové věty, které ve vás vyvolaly nějaké emoce. Pokud chcete, může klidně jít i o věty, které vyvolaly emoce negativní, to nechám na vás. Ale aby to nebylo tak jednoduché, že jenom bezmyšlenkovitě opíšete nějaké věty, měli byste k nim přidat také, z jaké knihy pocházejí a autora (ale to je myslím jasné). To ale není všechno. Pod zveřejněné věty by bylo fajn napsat také pár větiček o tom, proč vás daná část tak zaujala, čím, jaké pocity ve vás vyvolala, apod.

 

Takže ještě v bodech:

  • „Věty mého srdce“ se budou na blogu objevovat každé pondělí
  • Úkolem je zveřejnit nějakou část z libovolné knihy, která vás nějakým způsobem zaujala a nějak na vás zapůsobila (může jít o jednu větu či hned několik)
  • K vybraným větám přidejte název knihy, ze které pochází + jméno autora dané knihy
  • A ta nejdůležitější část: K vybraným větám připište několik větiček, proč jsem si vybrali právě tyto věty, čím vás tak zaujaly a jak na vás zapůsobily.

 

Tak a tady je tedy malá ukázka:

Pro dnešek jsem si vybrala věty z knihy Pán Prstenů – Společenstvo Prstenu od J.R.R. Tolkiena:

 


Ne každé zlato třpytívá se,

ne každý, kdo bloudí, je ztracený.

Stáří, když silné je, neohýbá se,

mráz nespálí hluboké kořeny.

 

 

Z popela oheň znovu vzplane,

ze stínů světlo vzejde náhle;

až zkují ostří polámané,

nekorunovaný zas bude králem.

 

O větách: Tato básnička (můžu to nazvat básničkou?) je z Pána Prstenů. Už když jsem PP četla kdysi poprvé, tyhle věty se mi vryly do paměti a umím je nazpaměť. Tyto verše totiž vyprávějí o mé nejoblíbenější knižní postavě vůbec, o Aragornovi. Vyprávějí o ztraceném králi lidí, o dědici gondorského trůnu, který zatím žije ve vyhnanství, ale má svůj osud, který musí naplnit. Objevily se také ve filmu, kde je pronášela Arwen Undómiel, čímž se mi ještě více vryly do mysli. První dvě věty mi tak přirostly k srdci, že se staly takovým mým životním motem. Myslím, že Aragorna vystihují opravdu přesně…

 

Pokud se chcete přidat a chcete nám ukázat své „věty srdce“, budu jen ráda. Banner a seznam v bodech si samozřejmě můžete vypůjčit 😉

 

Pokud se meme účastníte, zapište se, ať mám přehled 🙂



Reklamy