Knižní útočiště elfího poutníka

Svět plný fantazie, příběhů a knih…

Inkarceron – Catherine Fisherová (recenze) Srpen 25, 2011

Filed under: Přečteno... — Ettelëa Dragons @ 7:39 pm
Tags:

Název: Inkarceron

Autor: Catherine Fischer

Nakladatelství: Knižní klub

Překlad: Petra Diestlerová

Rok vydání: 2011

Počet stran: 368

Anotace: Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.


Vězení jako žádné jiné…

Příběh

Děj se střídavě odehrává ve dvou světech – v Inkarceronu a Venku.

Inkarceron je děsivé vězení, které nedokáže nikdo ovládat. Má vlastní mysl a není možné z něj uniknout. Neustále své vězně pozoruje a nebezpečně si s nimi pohrává. Inkarceron měl být ráj, místo, kde by i ztracené existence žily v klidu, ale vymklo se to. Inkarceron selhal. A nebo možná to nebyl on, kdo selhal, ale lidé v něm…

Život Venku však není o moc lepší a dal by se také přirovnat k vězení, neboť je v něm uměle udržována jakási Doba, podobná středověku, bez jakýhkoli moderních prostředků, které zakazuje Protokol. Přesto ho někteří lidé porušují a tak se sem tam mihne i nějaký ten moderní prvek.

Hlavními hrdiny příběhu jsou Finn a Claudie, dva mladí lidé, oba dva jsou svým způsobem vězni.

Finn žije v Inkarceronu, kde se snaží protloukat a přežít. Je však svým způsobem zvláštní, mučí ho totiž jakési vydiny a nejasné vzpomínky z doby, kdy snad žil jinde než v Inkarceronu. Je přesvědčen, že on se nenarodil uvnitř Vězení, tak jako ostatní, ale že pochází z Venku a je téměř posedlý tou myšlenkou. Doufá, že se mu jednou podaří Uniknout, tak jako se to podařilo tajemnému Sapphiquovi. Jednoho dne se mu do rukou dostane tajemný Klíč, který skrývá více tajemství, než zprvu tuší. jedno je mu však jasné – díky tomu klíči má nejspíše možnost dostat se Ven.

Claudie žije Venku a je dcerou Správce Inkarceronu, který má v této umělé Době vysoké postavení. Jako jeho dcera má už od mala určený osud – musí se provdat za syna Krále. Jako dítě je s ním zasnoubená, ale pak princ Giles za podivných okolností umírá a ona si tedy v budoucnu bude muset vzít jeho nevlastního a krutého bratra, syna královny Sii. Je se svým osudem smířená, ale ráda by žila jiný život, ve světě, který by nebyl ovládaný Protokolem. Vše se změní, když jednoho dne tajně vnikne do pracovny svého otce a nalezne v ní krásný Klíč. Později zjistí, že to není tak úplně obyčejný klíč, ale že s jeho pomocí může komunikovat s mladým vězněm v Inkarceronu – s Finnem…

Nezměrný, bez konce je Inkarceron…

Postavy

Finn – Jedna z hlavních postav. Mladík uvězněný v Inkarceronu, který je však pevně přesvědčený o tom, že přišel z Venčí, i když mu téměř nikdo nevěří, protože nikdo se nemůže dostat Dovnitř ani Ven. On však stále doufá… Ostatně, poněkud se liší od ostatních Věznů, trápí ho občasné nejasné vidiny a záblesky z možné minulosti, ale ztratil paměť a nedokáže si vzpomenout.

Finna jsem si celkem oblíbila. On rozhodně nepůsobí jako nějaký hrdina, spíš naopak. Je takovou ztracenou existencí, donucen krást a přežívat, jak se jen dá. S jeho psychikou to není nejlepší, je zmatený, neví, co je skutečnost a co ne. Neví, zda ty útržky vzpomínek patří skutečně jemu nebo někomu jinému. Občas působí téměř jako blázen. Rozhodně je zajímavou postavou…

Claudia – Dívka žijící Venku. S ní už to bylo trošku horší. Působila na mě trochu rozmazleně a pyšně. Přesto i ona je svým způsobem vězněm a je nucena žít podle Protokolu a splnit očekávání svého otce – Správce Inkarceronu. Avšak je rozhodnuta zjistit skutečné okolnosti smrti prince Gilese, odhalit pravdu. Proto se také vloupá do otcovy pracovny, kde nalezne Klíč a pozná tak Finna.Je vychytralá, hrdá a tvrdohlavá.

Jared – Sapient (učenec), učitel Claudie. A také moje nejoblíbenější postava z celé knihy. Takový trochu šílený vědátor, neustále porušující Protokol. Jeho pracovna je plná všemožných vymožeností a on neustále nad něčím bádá. Pro Claudii je jediným skutečným přítelem a blízkým člověkem a on jí věří a pomáhá jí. Je to spíše takový (nechci říct zbabělec) nepříliš statečný člověk, který se nedokáže vzepřít Správci Inkarceronu, ale nakonec projeví nevídanou odvahu… a víc neprozradím. Tato postava mi přišla hodně sympatická.

Správce Inkarceronu – Claudiin otec, zahořklý, přísný muž, který jde za svým cílem i přes nespokojenost své dcery. Zpočátku taková jednoduchá postava, která se však později projeví.

Keiro – Postava, která se mi taky hodně líbila. ne že bych si ho nějak oblíbila, ale líbil se mi jeho charakter. Je to sobecký muž, který je až nezdravě sebevědomý a na nikom a ničem mu nezáleží. Tedy, kromě Finna, neboť jsou přísežní bratři, což znamená, že se musí navzájemn chránit a jeden druhého nesmí opustit.

Attia – Tak tahle postava mi doposud vrtá hlavou. Objeví se v příběhu až později a je obestřená tajemstvími, nedozvíte se o ní nic moc. Zajímalo by mě, kým ve skutečnosti je a jestli v druhém díle sehraje nějakou významnější roli. prozatím je jasné jedno – je zamilovaná do Finna.

Všichni zločinci, nežádoucí osoby, političtí extremisté a šílenci budou přemístěni dovnitř. Brana bude uzavřena a Experiment započne.

Dojmy a pojmy

Příběh Inkarceronu je opravdu zajímavý a originální. Pokud ne přímo originální, tak přinejmenším je to v YA literatuře zase něco trochu jiného. Zaujal mě především svou neotřelostí a atmosférou. Chvílemi byla kniha až děsivá, mráz po zádech mi běhal například, když vyšlo najevo, že Inkarceron své Vězně „recykluje“ a z mrtvých vytváří nové, neustále využívá jakýkoli materiál, takže nikdo z Vězňů si nemůže být jistý, zda vzpomínky, které má patří skutečně jemu. A pokud Vězení dojde „živý materiál“, nahradí ho kovem. Děsivá myšlenka… Inkarceron měl být původně rájem, kde budou žít zločinci v míru a klidu, ale selhal, protože uvnitř něj se vraždí, krade a život tam nic neznamená. Ale selhalo skutečně Vězení? Nebo lidé sami? Tato myšlenka mě také zaujala…

Na začátcích kapitol najdeme vždy krátké útržky rúzných pověstá, písní, zápisků, dopisů, či jiných dokumentů, které vždy něco málo objasní či dovysvětlí, ale pěkně postupně a lehce.

Zvolíme si jedno období z minulosti a vybudujeme je znovu…. Vytvoříme ráj!

Hodnocení

Kniha se mi opravdu líbila, je to jeden z těch příběhů, který vás úplně pohltí, ale je ho třeba číst pozorně, aby neunikla jediná drobnost. Svět Inkarceronu je dobře promyšlený, pěkně všechno zapadá a vy postupně odhalujete jeho tajemství. Po několika stránkách mi však bylo jasné, kdo ve skutečnosti je onen tajmený vězeň Finn, ale chvílemi jsem měla pochybnosti. Kniha je napínavá a plná nečekaných zvratů, rozhodně nepatří mezi knihy, kdy přesně víte, co se kdy stane.

Jen co se charakterů postav týče – přijdou mi takové strohé, nepříliš rozebrané a propracované, ale to se dá omluvit, protože v příběhu zaujímají vekou část nejrůznější popisy prostředí a atmosféry, takže postavy jdou malinko stranou. Ale všechny charaktery působí realisticky, na žádné mi nic vyloženě nevadilo.

Ano, popisy zaujímají velkou část a já mám popisy moc ráda. Všechno díky nim působilo tak skutečně, ale je třeba, aby měl čtenář fantazii a dokázal si prostředí knihy představit. Opravdu, Vězení bylo vylíčeno bravurně, až jsem někdy měla dojem, že jsem tam také. V tomto se mi kniha taky moc líbila…

Ale abych řekla pravdu, zprvu  jsem toho od knihy moc nečekala. Myslela jsem si, že mě příliš nezaujme, Vězení a umělá, středověká Doba a moderními prvky mi nepřišly nijak vzlášť lákavé ale opak je pravdou. Překvapilo mě, s jakou lehkostí se mi četl a jak rychle jsem se do příběhu vžila. Rozhodně bych tuto knihu doporučila všem, kteří mají fantazii a to klidně i dospělým, pokud od ní nebudou očekávat nějaké zázraky, přece jen je to kniha zaměřená především na mladší čtenáře, ale zase bych ji nedoporučila dětem, tak těch 15+. Opravdu jsem si čtení užila a jsem velice zvědavá, jak to celé bude pokračovat. Druhý díl s názvem SAPPHIQUE by měl vyjít letos v říjnu. A také se chystá filmové zpracování knihy, přičemž Finna by měl hrát Taylor Lautner, no uvidíme…

Knize dávám: 9/10


P.S. Zanechte komentář!

____________________________

Nakladatelství knižní klub

Advertisements
 

One Response to “Inkarceron – Catherine Fisherová (recenze)”


Přidejte svůj komentář...

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s